O historii přehlídky

Manětín měl ve své historii vždy štěstí na ženy, které městu a širokému okolí přinášely kulturu v co nejširší míře. Stačí připomenout hraběnku Marii Gabrielu Lažanskou z Bukové, rozenou Černínovou z Chudenic. Ta měla dokonce díky svému výbornému zpěvu vystoupit před císařem Karlem VI. a jeho manželkou. Zároveň se na svém zámku v Manětíně podílela na pořádání divadelních her, ve kterých údajně i sama účinkovala. Na zámku od té doby existovalo i zámecké divadlo.

            To ostatně roku 1812 hrabě Lažanský zapůjčil místním ochotníkům, kteří pak uspořádali první české představení v Manětíně. To je současně i první zmínka o vzniku ochotnického divadla v Manětíně. Od té doby se pravidelně hrálo, většinou byly na repertoáry veselohry, operety, ale i dramata. Představení se již nehrála na zámku, ale v prvním patře Sokolovny, která byla kdysi továrnou na sukna.

            Ochotnické divadlo bylo přerušeno v lednu 1969, kdy Sokolovna do základů vyhořela včetně všeho zařízení, tedy i historických kulis a kostýmů. Poté, co se v roce 1975 dostavěl v Manětíně nový kulturní dům, nejen pro místní ochotníky začal být využíván vybudovaný kinosál. A zde se dostáváme k další významné ženě v historii Manětína, a to k Aleně Svobodové, která dosáhla toho, že sem byly od roku 1976 přemístěny okresní divadelní přehlídky. Tehdy se ještě nekonaly v průběhu dvou – tří dnů následujících po sobě, ale např. 17. 4. 1976, 24. 4. 1976, 7. 5. 1976 a přehlídka byla zakončena v sobotu 15. 5. 1976. Tehdy byly přehlídky ještě soutěžní. Od roku 1978 se pak do nich zapojil i místní ochotnický soubor, a to hrou Košilka.

            Přehlídky pořádalo Okresní kulturní středisko Plzeň-sever, Okresní výbor Svazu českých divadelních ochotníků Plzeň-sever a Osvětová beseda v Manětíně. Od roku 1980 začala být přehlídka místo jarního termínu pořádána na podzim, a to nejdříve v říjnu a následně v listopadu. Zároveň byly OKS Plzeň-sever pořádány v Manětíně konference zájmové umělecké činnosti, jak dosvědčuje materiál z prosince 1986 uložený ve fondu Přílohy ke kronice města. V kronice města Manětín se též zachovaly záznamy o provedených hrách a též některé pozvánky. Už tehdy přehlídky zakončovaly besedy a společenské večery s hudbou. Pravidelným účastníkem přehlídek byl Divadelní soubor Štace   Závodního klubu ROH Lachemy Kaznějov, nyní divadelní soubor ŠTACE Kaznějov, občanské sdružení.

            V roce 1991 bylo zrušeno Okresní kulturní středisko Plzeň-sever. Alena Svobodová začala proto tyto přehlídky v Kulturním domě Manětín organizovat jako pracovnice referátu kultury Okresního úřadu Plzeň-sever. V roce 1991 to byl tzv. nultý ročník a v letech 1992-2009 pak 18. ročníků divadelních přehlídek ochotnických souborů severního Plzeňska, kterým dala název Manětínská opona.

            Přehlídky se konaly pravidelně většinou v polovině listopadu. Dramaturgicky je zajišťovala díky podpoře Okresního úřadu Plzeň-sever a jeho přednosty, Mgr. Jiřího Leščinského, sama Alena Svobodová, která ochotnické soubory s nabídkou vystoupit obesílala na začátku září a následně podle odezvy dramaturgicky sestavila program přehlídky. Od roku 1995 se k ní připojil i tehdejší starosta města Manětín, Pavel Suk (starosta města v letech 1994-2010) a pomáhal s technickým zabezpečením přehlídky.

            Program přehlídky se v průběhu let postupně ustálil. V pátek v podvečer, ještě před slavnostním zahájením, vystoupil Divadelní soubor TRUS Trnová, který divákům nabídl hry dodnes světem nedoceněného českého génia Járy Cimrmana. Ve 20 hodin následovalo slavnostní zahájení a poté premiéra či předpremiéra manětínského souboru MLASK Manětín. V sobotu dopoledne se malí diváci mohli těšit na pohádku, odpoledne pak na veselohry Divadelního souboru LÍPA Hodovíz, Divadelního souboru ÚŽAS Lité, Divadelního spolku Žilov nebo estrády Divadelního souboru Kožlany. Stálicemi pak byly soubory ŠTACE Kaznějov a Divadelní soubor OSADA Horní Bříza. V sobotu pak po skončení večerního představení následoval společenský večer spojený s diskotékou.

            V souvislosti se zmíněným Divadelním souborem ÚŽAS Lité je třeba zmínit i jednu zajímavost. V předvedených hrách i ženské role představovali vždy muži. A další zajímavostí též bylo, že soubor se snažil vybírat takové hry, ve kterých by byla hospoda a tam – samozřejmě – legálně se točilo na jevišti pivo. Např. kromě Drdových Hrátek s čertem bylo velmi oblíbené pásmo písniček Karla Hašlera, při kterém pivo herci – zpěváci – nabídli i divákům

            Od roku 1995 slavnostní zahájení uváděla Alena Svobodová a Pavel Suk. První slavnostní zahájení v roce 1995 proběhlo před oponou a jednalo se především o přivítání významných hostů a diváků a přáním, aby přehlídka proběhla v příjemném duchu a ke spokojenosti diváků. Situace se v průběhu let změnila a oba zahajující předvedli divákům miniaturní představení na určité téma – I. republika, opera Prodaná nevěsta, bezdomovci apod. Jedním z nejoblíbenějších zahájení se stalo to z roku 2000. Tehdy oba protagonisté vystoupili v krásných kostýmech a divákům z playbacku představili výběr z nejoblíbenějších českých a světových operet, tedy žánru, který byl vždy v Manětíně velmi oblíbený. Před samotným vystoupením pak Jaroslav Spáčil, hvězda divadelního soubor MLASK Manětín, diváky uvítal v kostýmu jako dementní holčička. Je zajímavé, že on sám si na tuto předscénu nepamatuje, ovšem dobové fotografie ho jednoznačně „usvědčují“.

            Neměla by zapadnout též vzpomínka na rok 1997. Před shromážděné diváky ve vestibulu kulturního domu Alena Svobodová a Pavel Suk předstoupili v uniformě SSM, pro mladší generaci připomínáme, že se jednalo o Socialistický svaz mládeže, který Josef Škvorecký ve svém Příběhu inženýra lidských duší nazývá SS mládeží. Slavnostní zahájení se totiž konalo přesně v den 80. výročí VŘSR, opět pro mladší generaci připomínáme, co se skrývá za touto značkou – Velká říjnová socialistická revoluce. „Svazáci“ přinesli namalovanou Auroru (autorem byl Antonín Haidlmaier) a zarecitovali některým užaslým přítomným největší stupidní „revoluční“ verše k výročí VŘSR. Již byl zapomenut bezprostřední výrok jednoho návštěvníka, který prohlásil k druhému: „Ty vole, vono se to zase vrátilo!!!“ Naopak, Alena Svobodová a Pavel Suk naprosto přesným přednesem ukázali přítomným neplánovanou ironii některých literární „skvostů“ socialistické literatury. Za 10 let pak divákům připomněli zapomenutý dětský televizní pořad Rozmarýnek a přečetli dvě „sovětské socialistické pohádky“ z Mateřídoušky 50. let 20. století.

            Náměty „uvítání“ byly společným dílem Aleny a Pavla, výsledný scénář pak dílem Aleny Svobodové. Některé scénáře se v „archivu“ města Manětín zachovaly. Z jednotlivých představení byly pořizovány fotografie, které jsou též uloženy „pro budoucnost“.

            Výše zmíněná uvítání jsou zachována na video či dvd záznamech, protože pravidlem se stalo, že celá přehlídka byla natáčena nejdříve na video kazety a s postupem techniky pak „vypalována“ na dvd a záznamy z představení byly zdarma předávány jednotlivým souborům.

            Každý soubor po skončení představení obdržel diplom, který vytiskl Okresní úřad Plzeň-sever a následně Krajský úřad Plzeňského kraje. Ten, který to zajistil, byl Václav Koudele, který ostatně i v jednom z představení při přivítání osobně účinkoval. Soubor též obdržel menší dárky spojené s „něčím k zapití“.

            K 31. 12. 2002zanikl Okresní úřad Plzeň-sever. Přehlídka byla zajišťována plně městem Manětín a Rada města Manětín jmenovala programovou ředitelkou přehlídky Alenu Svobodovou, která zaručovala dramaturgickou kvalitu celé přehlídky, což bylo v její historii vždy to hlavní. Technicky přehlídky zajišťoval dále starosta Pavel Suk se svými spolupracovníky, z nichž velmi důležitou osobou byla Helena Kůsová, která proplácela cesťáky a další náklady. Diváci změny naprosto nic nepoznali. Účinkující soubory se mohly nejdříve zdarma občerstvit v zámecké restauraci v Manětíně, postupem doby pak v otevřeném bufetu v kulturním domě. Po společenském večeru v sobotu pak někteří přespali nejdříve v místním bývalém OSP, pro mladší generaci opět vysvětlení – Okresní stavební podnik – postupně pak v prostorách  kulturního domu.

            Rok 2009 byl 18. rokem existence Manětínské opony. Alena a Pavel se rozhodli, že přehlídku v nejlepším ukončí. Zároveň ale divákům připravili jeden velký, a nutno říci, že nostalgický dárek – film Osmnáctiletá. Tento střihový film připomněl na dobových fotografiích nejen jednotlivé soubory a jejich představení, ale též zahájení a především zachycené reakce diváků. Ač neplánován, trvá stejně jako název 18 minut. Díky laskavosti kastelána manětínského zámku, Karla Maška, v závěru filmu hodili pomyslnou i skutečnou rukavici svým nástupcům  v nádherném zámeckém prostředí.

            Rukavici zvedla vedoucí manětínského MLASKu, Alena Fišerová, rozená Peltanová, která od roku 2010 pořádá v Manětíně, dnes můžeme říci, že už tradiční, Manětínský divadelní podzim. V této souvislosti nemůžeme nepřipomenout finanční podporu bývalého Okresního úřadu Plzeň-sever, nynějšího Plzeňského kraje a trvalou podporu města Manětín.

            Co říci závěrem? Mnozí se všichni ptali, jakým způsobem se Manětínská opona stala fenoménem, který přesáhl hranice severního Plzeňska. Přehlídka nebyla dopředu téměř medializována, přesto o ní každý věděl. Je to velmi jednoduché. Alena Svobodová to vymyslela. Úspěch Manětínské opony tkví v tom, že byla nesoutěžní, vyhrál tudíž každý, každý soubor měl své publikum, v žádném případě nešlo o to „přetrumfnout“ ty ostatní a sbírat ocenění. Prostě se podařilo za ta léta vytvořit naprosto ideální přátelskou atmosféru. K „mamce přehlídky“ – Aleně – měl tu čest postupem doby se připojit snad „taťka přehlídky“ – Pavel.

            Co si přát do budoucna? Aby ona „Opona“ dále přetrvávala v onom Manětínském divadelním podzimu. Vždyť přece – ochotníci a jejich diváci jedno jsou a ti ze severního Plzeňska naprosto naplňují představy našich českých obrozenců z přelomu 18. a 19. století. A tak by to mělo být i nadále! Herci a diváci postupně odcházejí, ale tradice přetrvává. A my od 90. let 20. století máme tu možnost si historii na dobových záznamech připomínat. A to je vynikající!

Ochotnickému divadlu a naší OPONĚ na zdraví!!!

PhDr. Pavel Suk